THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sobotní budíček se svým sranda grindem obstarávají kojetínští SPASM. V době, kdy ještě mnozí dospávají páteční opičku a kdy ještě mnozí další snad ani nešli spát jest tahle sprška oplzlostí a agrárních vtípků akorátním soustem. Pro znalce mužské krásy pak byla jistě pochoutkou podívaná na vokalistu křepčícího v jednodílných ženských plavkách. To finští BÜFO jsou alespoň pro mě přeci jen zajímavějším uskupením. Čtveřice holdující agresivnímu a rychlému fastcore to na pódiu rozbalila skutečně ve velkém, škoda jen, že pro jejich řádění neměli oprávněného pochopení členové OE crew. Inu rozbitý mikrofón nepatří zrovna mezi události, která by potěšily. Chorvatsko není příliš tradiční metalovou zemí. O opaku tohoto tvrzení nás přišli přesvědčit grindeři BOLESNO GRINJE a myslím, že zlý dojem nezanechali a i přestože připomínali mnohé další žánrové kolegy, šlapalo jim to výborně. Návrat do teritorií brutálního death metalu pak proběhl v režii italských SEPTYCAL GORGE a nebylo to nejhorší. Nějakým zlomyslným řízením osudu jsem promeškal další grind vtipálky - francouzské SYLVESTER STALINE, u kterých mě už jen vzhled jejich webovek dokázal dokonale navnadit na toto, žel nakonec neshlédnuté vystoupení. Škoda.
Sobotní odpoledne je i tentokráte řádně dlouhým maratonem vystupujících kapel, z nichž se některé slévají v jednolitý celek. Potěšitelným faktem budiž to, že jejich kvalita rok od roku stoupá, o čemž mě z odpoledního programu přesvědčili hlavně výborně grindující SICKBACK z Francie a EPITOME z Polska. Špatní nebyli ani jejich krajané TOXIC BONKERS, kteří se presentovali hutným death grindem. Co by to bylo za Obscene Extreme bez přítomnosti chirurgického (či patologického?) týmu. Této úlohy se letos s radostí zhostili švýcarští MUMAIKL a co se týče hudební náplně jejich show, tak za tu se určitě nemuseli stydět. Mezitím se nám nad Bojištěm trošku výrazněji zatáhlo, což s sebou přineslo očekávání dešťové přeháňky. Nic takového se však naštěstí v průběhu odpoledne a večera nestalo. Vzhledem k tomu, že děčínské FLESHLESS postihla nenadálá nehoda, jejich čas byl rovnoměrně rozdělen mezi účinkujícími před nimi. Toto se týkalo i pražských ALIENATION MENTAL. Hopsavý death grind s moderně metalovými riffy a údernou Jardovou rytmikou byl očekávaným osvěžením sobotního průběhu.
Ahoj mami, je tu krásně, pivo mi chutná a našel jsem si i nové kamarády a vůbec už mi není smutno!
Následující divočejší blok odstartovali další kvalitní švédští drtiči FROM THE ASHES, kteří s chutí ukázali zač je toho švédský grindový loket. Do první garnitury je ještě cela daleká, nikterak však nemožná. Jedním z příjemných překvapení bylo divoké vystoupení protinožců PISSCHRïST. Jejich show byla našlapaná až po okraj. Tato partička z daleké Austrálie miluje nespoutaný crust/punk, jehož síle neodolal ani rozbouřený dav fanoušků, takže na pódiu to opět vypadalo jako při rozhánění masových demonstrací. Vokalista malajského původu s výzorem nadějného člena triády a s fešným čírem doslova potil krev a nejednou se nechal „povozit“ po rukou podpódiových šílenců. Krátké, rychlé a úderné skladby jsou pak ideální kulisou pro podobné radovánky. Holandští F.U.B.A.R. nás pak vracejí do hájemství brutálního death-grindu. Vcelku klasická rubanice, kterou tvoří dva vokály a nezbytný bordel za nimi.
To už se nám ale blížil večer, který byl tentokráte plně v režii borců ze Země tří korunek. Zahajuje trio MASSGRAV. Přímočarý crust s mírnou inklinací k punkovému feelingu byl velmi dobrým „starting menu“ před hlavní soustem. Zajímavostí je, že na bubenickém postu sedí 14-letý klučina, které mu to šlo vskutku dobře. Ovšem abych jen nechválil každý hoblík, který k nám dorazí ze Švédska. Jedni z těch, na které se tolik čekalo – legendární DRILLER KILLER alespoň mě docela zklamali. Jejich show totiž vyzněla velice mdle, nevýrazně a bez života. Energie v tom bylo asi jako ve dvacet let staré autobaterii, nasazení na úrovni fotbalové Gambrinus ligy a navíc poměrně odtažité chování vokalisty Klypha, které se absolutně nesetkalo s atmosférou panující v Trutnově, jen podtrhlo ne zrovna dobrý dojem, který jsem si z vystoupení této čtveřice (očividně nejenom) já odnesl.
Dojem však hned vzápětí napravili crustoví drtiči SKITSYSTEM, kteří se ukázali být skvělými pokračovateli pustošení Krkonoš, které před rokem započali jejich skvělí soukmenovci z DISFEAR. Navíc basák Alexander Höglind jakoby z oka vypadnul právě křiklounovi DISFEAR Tomasi Lindbergovi. Jinak samozřejmě stačí už jen doplnit obligátní větičky o tom, že našlapané a rychlé skladby dokonale rozehřály i publikum, že bylo hodně veselo, že SKITSYSTEM jsou výborní v tom, jak dokáží skvěle pracovat s jednoduchými hudebními motivy a tyto přetavit v explosivní kousky, že skvěle nakládají se zdvojenými vokály a hlavně, že těm nafoukaným nýmandům před nimi spolehlivě nakopali prdel a ještě se u toho šťourali v nose. Tečka.
Tak, že se na Obscene Extreme dočkám grindové variace amerických hastrmanů a DVDčkových lovců bizonů MANOWAR bych tedy opravdu nečekal. O co jde? V zásadě o nic, kromě toho, že německá legenda porn grindu GUT se svůj 50-ti minutový čas rozhodla pojat jako presentaci mluveného slova za účelem sehnání několika povolných slečen. Světe div se, moc se jich věru nenašlo a to je zrovna v případě tohoto festivalu dost na pováženou. Jinak zaznělo i několik starších hitů, jen tak mimochodem, jako výplň mezi jednotlivými myšlenkami toho individua v masce. Nutno však objektivně říci, že když už GUT hrábli do strun, tak to byla docela švanda a příjemná hopsačka.
GUT - chcete mě?
Nečekaným vrcholem se však z mého pohledu stali další Švédové – legendární a slovutní DISMEMBER. Ač jejich tvorbou příliš neobeznámen, natož nějak citově zasažen, nechal jsem se mile rád a velice rychle touto zdařilou show strhnout. Zdálo se, že i samotní pardálové byli nadmíru vřelým přijetím publika více než mírně zaskočení, což zřejmě zapůsobilo jako motivační prvek k tomu, aby podali vynikající výkon. Skladby odsýpaly jedna za druhou, lidi na pódiu přibývalo, minuty z jejich vystoupení ubíhaly a ono to bylo čím dál lepší a záživnější. Patrně (omlouvám se, ale opravdu nejsem znalcem tvorby DISMEMBER) zaznívají ty největší fláky z historie těchto veteránů, což neznamená nic jiného, že dostáváme prvotřídní lekce vysoce kvalitního švédského death metalu. Navíc díky kvalitnímu ozvučení je možno si vychutnat i práci kytarového dua Blomvqist – Persson. Zatímco jejich krajané DRILLER KILLER se trutnovským publikem strhnout nenechají, chapíkům z DISMEMBER netrvá dlouho a počáteční „nedůvěra“ a chlad jsou vystřídány úsměvy a radostí ze hraní. Výborné vystoupení, po kterém ještě chvíli sleduji šílence z BLOCKHEADS, aby mi už na japonské BATHTUB SHITTER a o kapelách po nich ani nemluvě nezbyly síly.
Tak tedy co nového zas vymýšlet? No nic. Prostě máme za sebou další podařený ročník Obscene Extreme a i když subjektivně jsem si loni na kapelách pošmáknul o něco více, není nejmenší důvod takto stráveného víkendu litovat. Navíc i po organizační stránce zde byly další výrazné pokroky (snad jen to parkoviště kdyby bylo větší …), což mimo jiné obnášelo například dvě plátna vedle pódia, na které se večer promítalo dění na něm, fragmenty z hůře stravitelných filmečků a informace o právě řádících kapelách. Tak za rok zase? No jasně!
Curlingoví mistři Prahy a přilehlého okolí - ALIENATION MENTAL hrají ve volných chvílích metal
SKITSYSTEM to šlapalo na výbornou!
DISMEMBER - švédský death umí kvalitně protřepat palici
Davy přihlížejí řádění švédských DISMEMBER
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.